Hodnocení sezóny mužů

Konečně jsem dokončil hodnocení uplynulé sezóny. Vloni byl kolem toho také humbuk, předloni také, a vždy jste se dočkali. Jen nevím, zda se dočkáte příští sezónu… No a nyní k věci. Loňský rok by se mohl nazvat podle jednoho z Murphyho zákonů – Co se má pokazit, to se taky pokazí. Potýkali jsme se v průběhu sezóny s ohromným množstvím problémů. Vždy je ale něco zlého pro něco dobré a tak tomu bylo i nás.

Favoritem soutěže byl Náchod, který se sám pasoval do této role /tedy p. Hynek/. A snad i oprávněně, když vezmeme v úvahu jeho hráčský kádr. V průběhu sezóny se však ale přesvědčili o tom, že hráčská kvalita výsledek sama o sobě ještě neudělá. V květnu loňského roku proběhla Valná hromada Spartaku, o jejímž průběhu se nemá smysl vyjadřovat. To, co se tam seběhlo, mě vlastně bolí dodnes. Stále to těžce nesu. Nový výbor pak překvapivě nabídl s určitou představou pokračování v pozici vedení A mužstva stávajícímu realizačnímu týmu kromě vedoucího mužstva Standy Dufka, který ohlásil ukončení činnosti v této funkci. Tedy lidem, kteří dle Valné hromady ztratili důvěru členů Spartaku... Za nabídnutých podmínek bylo nemyslitelné pokračovat v práci a trvalo velmi dlouho než se výbor shodnul s realizačním týmem na nějakém kompromisu, který se blížil spíše představám výboru. Předseda měl mylnou tezi, že provoz ZS se spustí již s dokončováním výstavby nových šaten. Místo jím předpokládaného termínu začátek září jsme šli na domácí led až na konci září. A to z důvodů pochopitelných. Pod očekávané zpoždění stavby se podepsala jedna frustrovaná firma, která nevyhrála konkurs. Zaplaťpánbůh však, že nové zázemí stojí. Protože nebyly finance na to, abychom trénovali na jiných zimácích, začali jsme až 26. září.V průběhu měsíce září jsme získali velkou posilu do řad realizačního týmu v podobě Zuzky Světlíkové, která měla bohaté zkušenosti s funkcí vedoucího mužstva v Opočně. Když jsme se dozvěděli, že se rozchází ve zlém s vedením v Opočně, rádi jsme ji učinili nabídku, kterou přijala.V říjnu by na nás nikdo nevsadil ani pětník...

Změny v hráčském kádru proběhly v očekávané míře.Bylo zřejmé, že po neúspěchu v kvalifikaci nás opustí Míra Fišer, získal angažmá opět ve Francii. Do mateřského oddílu se vrátil Honza Hrabica a když jsme nepřišli s nabídkou, dohodl se Lukáš Smolík s Náchodem. S aktivní činností se zatím rozloučil po těžkém zranění kolene Kamil Vantura. Z rodinných důvodů u nás ukončil angažmá Vladimír Kostka a veterán Joska Lochman se vrátil domů do Třebechovic. Na ukončení sezóny v dubnu sice Kafka nahlásil návrat k aktivní činnosti, ale zůstalo bohužel pouze u slov. Stejně tomu tak bylo i případě Honzy Jedličky, se kterým jsme se domluvili na opětovném začlenění do kádru, ovšem jeho pracovní vytížení mu v průběhu sezóny neumožnilo být platným členem mužstva. Na hostování do Trutnova jsme uvolnili Vaška Petra, který k nám v průběhu sezóny přišel zpět.Do kádru se naopak vrátili zkušení Hejduk a Zámečník. Po ročním studiu v Anglii jsme přivítali Kubu Plíhala, po dvou letech k nám po ročním působení v juniorce Jihlavy a roce ve druhé lize v Kolíně zavítal útočník Jirka Pišta a těsně před soutěží jsme se domluvili s obráncem Jakubem Šnejdrem, bývalým juniorským reprezentantem, který dal přednost studiu před profesionální kariérou. Nečekaným a příjemným překvapením byl příchod odchovance Ondry Potůčka z prvoligového Vrchlabí. Bohužel jeho návrat byl provázen řadou zdravotních potíží a tak jsme nemohli využít jeho potenciál v plné míře. Další doplnění manšaftu přicházelo v úvahu z řad juniorů. Do základního kádru se prosadil Honza Řehák a z Hradce hostující na střídavý start odchovanec Jan Vlček. Nebyli však jediní, letos dostala střídavě příležitost celá řada mladých hráčů, dokonce i ještě dorostenec Vencl, a někteří z nich se této šance pevně chopili. Záleží jen na nich, jak se bude jejich výkonnost vyvíjet a zda si vybojují stálé místo v sestavě v budoucnosti.

Úvod soutěže nám bodově nevyšel. Velmi malý počet tréninků a minimum přípravných zápasů se podepsalo na naší rozehranosti. Potvrdilo se, že příprava na ledě před prvním mistrákem má být 6 neděl. První zápas ve Dvoře jsme nehráli špatně, ale domácí navázali na skutečnost, že se jim proti nám v poslední době dařilo. První domácí utkání jsme hráli s pozdějším vítězem kraje a řada lidí si prostě nechtěla uvědomit, že proti nám stojí na krajskou úroveň velká kvalita. Že to jsou prostě jiné Třebechovice. Pak přišel nesehraný zápas s Hronovem a následná kontumace v náš prospěch, po které vzplála vlna emocí ze strany soupeře. Jejich předseda mě třeba nepozdraví ještě dnes. Pravidla jsou však jedny a soutěžní řád se obcházet nemá, ať si Hronov tvrdí, co chce. Koneckonců o kontumaci rozhodla STK, nikoliv my.  Zástupci všech ostatních klubů mě potvrdili, že by v našem případě jednali stejně… Pak jsme hráli v Jaroměři a přestože byli domácí v tomto zápase herně lepší, odvezli jsme si dva body po nájezdech a od té doby jsme našli svou tvář. Nebyla to hra na krásu, nebyla to hra, při které bychom soupeře pravidelně přehrávali, ale byla to hra velmi účelná. Přeorganizovali jsme hru ve středním pásmu a v rozhodujících fázích zápasů na sebe vzali zodpovědnost při zakončení ti, od kterých jsme to očekávali. Kluci se snažili plnit to, co jsme si před utkáním řekli a najednou se přesvědčili, že možné přehrát i silnějšího soupeře. Hrálo se srdcem a šli jsme štěstí naproti. Proto jsme vyhráli jak nákladní část, tak i po skončení nadstavby jsme figurovali na prvním místě, přestože jsme snad v každém zápase nenastupovali kompletní. Naše výkonnost na tom byla podobně jako vloni, zpočátku sezóny měla stoupající úroveň, v nadstavbě a play-off již měla mírně klesající tendenci. To bylo dáno maximálním vytěžováním hráčů, kteří měli utkání rozhodovat. Přece jen se ve finálových kláních již projevila nakumulovaná únava z předchozího zatížení a ani odlehčené tréninky v play-off na této skutečnosti již nic nezměnily. Náš celkový herní projev odrážel možnosti jednotlivců. Dá se říci, že většina jednotlivců odehrála sezónu nad své možnosti. Konkrétně je třeba vyzdvihnout brankáře Bláhu, na jehož osobě jsme stavěli v celé řadě klání, a všechny matadory v poli, kteří tu káru dotáhli až ke druhému místu.

Divácká kulisa nevybočila z řady let minulých. Fans byli opět výborní, ovšem jejich řady řídnou… Proto je třeba o to více poděkovat za podporu těm, kteří vytrvali.

S odstupem času po těch všech peripetiích v průběhu celé sezóny se dá říci, že přestože se obhajoba krajského titulu nakonec o malilinkatý kousek nepodařila, je druhé místo v kraji velkým úspěchem. Titul je ve správných rukou. Na závěr bych chtěl touto cestou poděkovat celému hráčskému kolektivu za předváděné výkony po celou sezónu, přestože se situace v jejím úvodu nevyvíjela vůbec dobře. Hráči opět ukázali vysoký morální kredit. Na jejich příkladě lze ukázat, co se dá dokázat, když je skvělá parta.

Po mnoha letech strávených v Novém Městě jako hráč a následně jako trenér budu nyní nějakou dobu pracovat pro vrchlabský hokej jako trenér mládeže v HC Krkonoše. Jsem rád, že jsem měl možnost tak dlouhou dobu budovat takový tým, jako je „A“ mužstvo Nového Města nad Metují patřící dlohodobě ke špičce v kraji, a pracovat pro něj. A kromě toho, že jsem přidal tu pověstnou špetku do mlýna i v mládežnickém hokeji. Jsem na to hrdý. Byť leckomu leží má osoba hodně hluboko v žaludku… Ale vy, co mě nemusíte, nebojte se, nebezpečí, že se vrátím, je veliké…Ještě jednou dík všem těm, se kterými jsem rád spolupracoval…